V dřívější úvaze jsme zmínili, že definitivním a již nerozvazatelným uzlem našeho života je až samo peklo, a že lze od něj sice modlitbou a pokáním odvrátit, ale ne z něj vysvobodit. Jinak je tomu v případě očistce. V Katechismu, článek 1030-1031 čteme: Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených. Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tridentském sněmu.
Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku.“ Proto věříme, že naše modlitby, kající skutky, trpělivé nesení životních křížů a zvláště slavení Nejsvětější oběti napomáhají duším opustit očistec a vejít do nebe.
Panna Maria - Brána nebeská, Útočiště hříšníků, Klíčnice nebe - jistě neoslyší naše prosby za dušičky. Někteří ze světců zmiňují zejména velkou účinnost modlitby růžence, aby byly duše z očistce vysvobozeny: Když jedné zbožné ženě zemřel bratr, kterého měla velmi ráda, spatřila ve snu Otce Pia, který ji řekl: „Pomodli se 200 růženců, a tvůj bratr půjde rovnou do nebe.“ Nekladla snu velký význam, ale přesto se záhy vydala za svatým knězem. Při setkání se jej ptala, co může pro svého zesnulého bratra udělat.
Otec Pio nato: „A neřekl jsem ti to dnes v noci? Pomodli se 200 růženců, a tvůj bratr půjde rovnou do nebe.“ Jindy Otec Pio věnoval jedné své duchovní dceři růženec a přitom říkal: „Svěřuji ti poklad. Nauč se ho využívat... Vyprázdníme očistec.“ Svatá Terezie od Ježíše nám zanechala písemnou zprávu, že jednou, když se začala modlit růženec, ocitla se v extázi a viděla očistec jako velkou ohradu, ve které duše trpěly v očistcovém ohni. Už při prvním Zdrávasu viděla, jak na duše padá chladná voda, aby je osvěžila. Pochopila, že růženec přináší duším velkou úlevu. Svatý Alfons ustavičně doporučoval: „Pokud chceme pomáhat duším v očistci, modleme se za ně růženec, který jim poskytuje velkou úlevu.“
Bráno nebeská, Maria, oroduj za nás a za duše v očistci!